“Československo – stát, který zklamal”
09.09.2022
Autor: Jan Konrád; Předseda MS KČ za Liberecký kraj
“Československo – stát, který zklamal”
V roce 2021 jsem si koupil knihu britské historičky (někde nacházím odkazy na to, že je americkou historičkou) Mary Heimann s názvem “Československo – stát, který zklamal”. Kniha, podle názvu, mne zaujala už na první pohled. Věnoval jsem nějaký čas nejprve získáváním recenzí od různých historiků, politiků nebo zkrátka odborníků z různých vědeckých oborů. Samozřejmě, že všeobecně vědecká, zaměřená kritika na obsah knihy se točila spíše proti knize samotné, než aby ji podpořila. O to víc mne zaujal její obsah a dal jsem se do čtení.
Boření mýtů
Kniha dle mého názoru boří historické mýty, které máme naposlouchané z českého zkostnatělého školství pročpělého socialismem. Odborná kritika autorku ostře napadá a rozporuje její záměr odhalovat skutečné zákulisí myšlenek našich historických politických postav, které změnily svým postojem nejen náš stát jako celek, ale ovlivnily i celou střední Evropu. Vyčítá (odborná kritika) jí, že nepochopila naše české poměry a složila dohromady obraz, poskládaný z vytažených nesourodých informací, slepených dohromady.
Bylo zajímavé číst postřehy někoho, kdo se věnuje své knize naplno a dokonce je ochoten se na 2 roky odstěhovat do ČR jen proto, aby získal podklady pro svou knihu. Sama autorka učí na vysokých školách ve Velké Británii, tedy není pochyb o tom, že by nemohla mít nadhled.
Náhody neexistují
Proč o této knize ale píšu teď? V příspěvcích na FB mého kolegy se dnes, v den po úmrtí Její Výsosti Alžběty II., objevil odkaz na tuto knihu. Na náhody nevěřím. Stejně tak nevěřím na náhodné objevení duhy nad Buckinghamským palácem a hradem Windsdor včera v pozdních odpoledních hodinách po úmrtí Její Výsosti.
Monarchie spojuje
Během včerejšího večera a noci jsem zůstal sedět jako opařený před televizí a byl jsem příjemně překvapen, kolik prostoru věnovala tichému skonu Jejího Veličenstva Česká televize. Najednou jsem měl pocit, že něco ve mě umřelo a zmizelo navždy. Pozoroval jsem rovněž tu obrovskou vlnu solidarity a smutku nejen u našich lidí. V tom jsem si opět uvědomil jak je monarchie důležitá a zvlášť úloha britského Commonwealthu je přímo nenahraditelná. Včera jsme zažili další dějinný milník, který si budeme do smrti pamatovat. Včera byl černý den pro demokracii a konzervativní svět.
Její Výsost Alžběta II. byla svorníkem, pevnou skálou (citováno z médií) svého impéria a dokázala ho udržet po celá desetiletí bez velkých potíží. Britům můžeme jen závidět jejich demokracii a jejich monarchii. Sami jsme se o ni před 100 lety připravili a dnes k Pražskému hradu shlížíme s povzdechem.
Britská panovnice ukázala světu jak se dělá velká politika. Byla poslední světovou státnicí. Taková se nerodí každých sto let. Udržovala svou říši v rovnováze a tím pomáhala k dynamičtějšímu ekonomickému rozvoji a prosperitě. Podívejme se na Commonwealth dnes. Commonwealth je záruka stability, prosperity a bezpečnosti. Bože, prosím, buď milostiv k zesnulé královně a opatruj nového krále Karla III.
Závěrem
I přes velmi turbuletní časy (nejen u nás) začíná být u nás vhodná doba k postupnému myšlenkovému návratu monarchie v českých zemích. Jsem čím dál víc přesvědčen, že to má smysl. Masaryk s Benešem, které Mary Heimannová tvrdě ve své knize zkritizovala, nepochopili, že královská dynastie spojuje a je zárukou svobody, stability, demokracie a kontinuity. Poslední, kdo nabízel smír svým národům u nás, byl Karel I….
Jeho vnuk čeká v Salcburku, dokud ho jeho národ neosloví. Neváhejme využít příležitosti.
Masaryk a Beneš, to byl,, VELIKÝ,, OMYL v moderní poválečné hiszorii….a domnívám se že je stále reálná možnost návratu k monarchii jako takové. Záleží však jen na vjemu moderních lidí jak přistupovat k tomu to tématu.
V současnosti po úmrtí Alžběty II. se více ukazuje i u nás, že by naše společnost viděla na hradě nějaký ten “svorník” v podobě panovníka a nikoliv prezidenta. Prezident bude vždy volen pouze malou skupinou voličů a tedy nemůže nikdy reprezentovat zájmy národa. Navíc je volič tlačen do volby o kterou třeba ani nestojí. Nemá možnost vlastního výběru. Pak k volbě prezidenta nepůjde a jeho hlas se přiklání ke kandidátovi, o kterého nemá zájem. Taková volba je pro nedůstojná a trapná. Nehledě na skutečnost samozvaných prezidentských kandidátů, kteří mají osobní pocit práva vládnout národu.